Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, spolu s částí senátorů, předložil návrh na zrušení promlčitelnosti vražd v České republice. Tento návrh vychází z přesvědčení, že ani třicet let od spáchání trestného činu by nemělo znamenat, že pachatel unikne spravedlnosti. Jako příklad uvedl známou vraždu kontroverzního podnikatele Františka Mrázka, která se udála před dvaceti lety a od letošního roku je promlčená. Pokud by se v budoucnu podařilo odhalit pachatele, mohl by se vyhnout trestu. Tento návrh je reakcí na obavy, že taková situace podkopává důvěru veřejnosti v právní systém a spravedlnost.
Senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL) zdůraznila, že zájem společnosti na potrestání pachatele přetrvává, i po dlouhé době od spáchání činu. Argumentuje, že pozdní potrestání plní generálně preventivní a satisfakční funkci, čímž podporuje myšlenku, že pachatel by se neměl cítit v bezpečí ani po uplynutí dlouhé doby. Tento návrh se rovněž zakládá na nových vyšetřovacích metodách, které by mohly v budoucnu napomoci objasnění i starších případů. Podle Seitlové by nemělo platit, že utajení činu se vyplatí, a to je dalším důvodem pro zrušení promlčitelnosti.
Jeroným Tejc dále uvedl, že neexistují žádné důvody, proč by se mělo pachatelům vražd po uplynutí třiceti let ulevit od strachu z odhalení. Tento postoj odráží snahu o posílení právního státu a ochránění obětí a jejich rodin. Tejc vyzdvihl, že trest by měl mít i preventivní charakter, a pachatel by se neměl cítit v bezpečí jen proto, že uplynula dlouhá doba od spáchání činu. V této souvislosti se také zmínil o znepokojivých případech, kdy se pachatelé chlubí svými zločiny, což je podle něj nepřijatelné.
Argumenty proti zrušení promlčitelnosti
Na druhé straně spektra stojí advokátní komora a někteří odborníci, kteří nesouhlasí s návrhem na zrušení promlčitelnosti vražd. Vedoucí Katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Tomáš Gřivna varoval, že trest má mít také aspekt nápravy pachatele. Podle něj, pokud pachatel po desítkách let žádný nový závažný čin nespáchá, ztrácí smysl trestat ho za něco, co se stalo dávno. Gřivna poukázal na to, že pokud trestání vražd nemá za cíl především nápravu, stává se odplatou, což by nemělo být hlavním cílem trestního práva.
Dalším argumentem proti zrušení promlčitelnosti je srovnání s právními systémy v zahraničí, kde se vraždy také nepromlčují, ale často se mění trestní sazby. Gřivna upozornil, že nelze vytrhávat jednotlivé aspekty z kontextu a srovnávat je s českým právním řádem. V Rakousku sice vražda nepromlčuje, ale zároveň se tam zásadně mění trestní sazby, což znamená, že celkový systém trestání je odlišný. Tento pohled přináší do debaty další nuance, které by měly být zváženy před tím, než dojde k jakýmkoliv legislativním změnám.
Pracovní metody policie a vyšetřování starších případů
Podle náměstka ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Radka Šmejdy by návrh na zrušení promlčitelnosti vražd neměl zásadně ovlivnit práci kriminalistů. Uvedl, že metody vyšetřování zůstávají stejné bez ohledu na to, zda je čin promlčený, nebo ne. Policisté mají povinnost objasnit každý trestný čin, a to bez ohledu na to, kdy se stal. Nicméně vyšetřování starších případů může být značně komplikované. Například zajištění svědků, kteří byli přítomní v době spáchání činu, může být problematické, jelikož s časem často dochází k úmrtí svědků nebo zapomínání důležitých informací.
Další komplikace mohou představovat znehodnocené stopy, které se v průběhu let mohou ztratit nebo poškodit. Tento aspekt vyšetřování starších případů může vést k tomu, že i při absenci promlčitelnosti bude obtížné dosáhnout spravedlnosti. Policie tak i nadále čelí mnoha výzvám, které se odvíjejí od časového odstupu mezi spácháním činu a jeho vyšetřováním. Je důležité, aby se veřejnost a zákonodárci zamysleli nad tím, jak efektivně přistupovat k těmto složitým otázkám, aby bylo možné nalézt rovnováhu mezi ochranou obětí a spravedlností pro pachatele.
