Jaké krmivo tvoří základ jídelníčku
Suchezemská želva je ve většině chovaných druhů býložravec, a proto má její strava stát hlavně na listech, bylinách a plevelech. V praxi to znamená, že 70 až 90 % jídelníčku by měly tvořit rostlinné složky s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem cukru. Typickým základem jsou pampeliškové listy, jitrocel, čekanka, polníček, listy ibišku, mléč, vojtěška v menším množství nebo listy ředkvičky.
Velmi důležité je vyhýbat se potravinám, které lidé často považují za „zdravé“, ale pro želvy vhodné nejsou. Patří sem hlavně salát ledový, velké množství hlávkového salátu, ovoce podávané často, pečivo, těstoviny, maso nebo mléčné výrobky. Tyto složky narušují trávení a u dlouhodobého krmení vedou k deformacím krunýře, průjmům nebo nadváze.
- Vhodné denně nebo téměř denně: pampeliška, jitrocel, čekanka, endivie, rukola, listy ibišku
- Vhodné 2–4× týdně: vojtěška, jetel, listy mrkve, nať ředkve
- Jen výjimečně: malé množství ovoce u některých druhů, například u želvy vroubené
Jaro a léto: období nejširší nabídky potravy
Na jaře a v létě má chovatel největší výhodu: příroda nabízí čerstvé plevele a byliny s ideálním složením. Právě v tomto období je vhodné stavět jídelníček na čerstvých rostlinách ze zahrady nebo bezpečných lokalit bez chemického ošetření. Želva bývá aktivnější, má vyšší metabolismus a častěji přijímá potravu.
V teplých měsících lze krmit denně, u dospělých jedinců často stačí jedna porce ráno nebo dopoledne. Mladé želvy rostou rychleji, a proto potřebují nabídku potravy častěji, někdy i dvakrát denně v menších dávkách. Obecně platí, že množství krmiva má odpovídat velikosti krunýře: jedna porce může být přibližně tak velká jako plocha krunýře nebo lehce větší u aktivních mladých jedinců.
V létě je praktické střídat druhy rostlin, aby strava nebyla jednostranná. Když je k dispozici více druhů zeleně, želva přijímá pestřejší spektrum minerálů i vlákniny. Zároveň se tím snižuje riziko, že bude selektivně vybírat jen chutnější části a zbytek nechá stranou.
- Den 1: pampeliška + jitrocel + trocha čekanky
- Den 2: endivie + listy ředkve + květ ibišku
- Den 3: směs lučních bylin a jetel v menším množství
Podzim: snižování dávky a příprava na klidovější režim
Na podzim se u mnoha druhů suchozemských želv snižuje aktivita i chuť k jídlu. To je přirozené a chovatel by se neměl snažit udržet letní režim za každou cenu. V tomto období je vhodné postupně omezovat množství krmiva a více hlídat kondici zvířete. Cílem není „vykrmit“ želvu na zimu, ale udržet ji v dobré tělesné kondici.
Pokud želva přechází do zimování, musí být předem zdravotně v pořádku, bez průjmů, bez známek dýchacích problémů a s odpovídající hmotností. Před zimováním se obvykle několik dní až týdnů upravuje strava podle doporučení veterináře specializovaného na plazy. Poslední krmení bývá lehčí, založené na vláknině, a zvíře by mělo mít dostatek času potravu strávit.
U želv, které nezimují, ale zůstávají v aktivním režimu, se na podzim doporučuje mírně snížit četnost krmení na 4–5× týdně u dospělých jedinců. Důležitější než množství je kvalita potravy a stabilní podmínky v teráriu nebo venkovním výběhu.
Zima: krmení podle toho, zda želva zimuje, nebo zůstává aktivní
Zimní režim je zásadní rozdíl v péči. Pokud želva zimuje, nekrmí se vůbec, protože trávicí systém musí být před klidovým obdobím prázdný. Krmení během zimování je rizikové a může vést k rozkladu potravy ve střevech, což je zdravotně nebezpečné. Před samotným zazimováním se proto řeší hladovka i kontrola zdravotního stavu.
Jiná situace nastává u želv chovaných celoročně v teple a pod UVB osvětlením. Tyto želvy zůstávají aktivní, ale v zimě obvykle přijímají menší množství potravy než v létě. Krmení bývá vhodné 3–5× týdně podle druhu, stáří a aktivity. I v zimě musí platit pravidlo pestré rostlinné stravy, nikoli přechod na „náhradní“ lidské potraviny.
V zimních měsících je navíc důležité sledovat hydrataci. Želva by měla mít stále přístup k čerstvé vodě a podle potřeby lze zařadit krátké vlažné koupele, které podporují pití i vyprazdňování. To je zvlášť důležité v suchém bytovém prostředí.
Doplňky, voda a nejčastější chyby při krmení
Bez správných doplňků může být strava nevyvážená i tehdy, když vypadá na první pohled pestře. U většiny suchozemských želv je potřeba pravidelně doplňovat vápník a zajistit kvalitní UVB osvětlení, bez něhož tělo neumí vápník efektivně využít. Obvykle se používá čistý vápník bez fosforu, který se lehce popráší na část potravy. Frekvence závisí na věku a podmínkách chovu, často 2–4× týdně u dospělých, častěji u mladých jedinců.
Důležitá je také voda. I suchozemská želva potřebuje pravidelný přístup k mělké misce s čistou vodou. Vodu je vhodné měnit denně, v horku i vícekrát. Kromě toho je dobré sledovat konzistenci trusu a celkovou aktivitu. Změna chuti k jídlu, měkký krunýř, apatie nebo nafouklé břicho mohou signalizovat problém ve výživě nebo zdravotní potíže.
Mezi nejčastější chyby patří:
- příliš mnoho ovoce a sladkých plodů,
- krmení salátem ledovým jako hlavní složkou,
- nedostatek vápníku a UVB světla,
- překrmování mladých želv „pro jistotu“,
- krmení potravinami z ošetřených trávníků nebo z míst u silnice.
Praktický denní režim a kontrola kondice během roku
Nejspolehlivější je zavést jednoduchý režim a ten průběžně upravovat podle ročního období. Ráno, po zahřátí pod zdrojem tepla, je vhodné nabídnout čerstvou rostlinnou směs. Pokud želva během 20 až 30 minut sežere většinu porce, je dávka zvolená správně. Zbytky je třeba odstranit, aby se v teráriu nekazily.
Jednou týdně je praktické želvu zvážit a sledovat, zda nepřibírá nebo nehubne bez zjevné příčiny. U dospělých jedinců stačí orientační kontrola hmotnosti, u mláďat je vhodné sledování častější. Každá výraznější změna jídelníčku, dlouhodobé nechutenství nebo opakované odmítání krmiva by měly být důvodem ke konzultaci s veterinářem specializovaným na plazy.
Pokud chovatel dodrží sezonní režim, nabídne pestrou rostlinnou stravu, přidá vápník a bude hlídat světlo, vodu a kondici, má želva vysokou šanci prospívat dlouhodobě bez výživových komplikací. Právě pravidelnost a jednoduchá kontrola jsou v chovu nejspolehlivější cestou, jak udržet zvíře v dobré formě po celý rok.