Secesní studna, která byla vyrobena v roce 1900 v hradecké zámečnické škole a umístěna na Velkém náměstí, zůstane bez statusu kulturní památky. Radní města Hradec Králové se rozhodli nevyužít možnosti, kterou nabízel státní dotační program pro regeneraci městských památkových rezervací. Tento program měl poskytnout prostředky na obnovu studny, o kterou usiluje nezávislý náměstek primátorky Adam Záruba. Na pracovní skupině pro regeneraci městských památkových rezervací se dohodlo, že by v příštím roce mohlo začít její restaurování, avšak status kulturní památky se stal klíčovým problémem. Záruba uvedl, že město může získat dotaci, pokud studna bude prohlášena za památku, což se ovšem nestane.
Náměstek primátorky Lukáš Řádek z TOP 09 popsal, že rada města odmítla návrh z obavy, že status kulturní památky by mohl zkomplikovat dlouho plánovanou rekonstrukci celého Velkého náměstí. Řádek se při hlasování zdržel, a to i přesto, že uznává historickou hodnotu studny. Podle něj rekonstrukce počítá s mírným posunem studny a jejím vystrojením nerezovou vanou, což by podle něho nebylo praktické, pokud by studna měla mít status kulturní památky. Město se tak podle něj musí rozhodnout, zda chce mít studnu jako kulturní památku, nebo ji udržet funkční s vodou.
Adam Záruba, který usiluje o její obnovu, však považuje obavy kolegů za liché. Uvedl, že by nikdy nenavrhovali nic, co by ohrozilo rekonstrukci Velkého náměstí. Záruba zdůraznil, že památková ochrana by měla být respektována a studna by měla být obnovena v takové podobě, jak byla vytvořena v minulosti. V současnosti se také objevují názory odborníků, kteří chválí architektonickou hodnotu studny, a někteří z nich dokonce podepsali petici za její ochranu. Vzhledem k tomu, že náklady na obnovu studny by mohly dosáhnout až 20 milionů korun, je otázka jejího budoucího statusu o to naléhavější.
Památková ochrana a její důsledky
Dalším důležitým aspektem je otázka, zda může památkově chráněná studna po obnově skutečně protékat vodou. Jiří Balský, ředitel josefovského pracoviště Národního památkového ústavu, se domnívá, že studna má velký potenciál na prohlášení za kulturní památku. Balský argumentuje tím, že studna má významnou umělecko-řemeslnou hodnotu a zajímavý příběh, který by měl být zachován. Odborníci v oblasti památkové péče nevidí žádné důvody, proč by památková ochrana studny měla zkomplikovat přípravu a provedení její obnovy. Podle Balského by bylo možné studnu zrekonstruovat tak, aby byla stále funkční, což by nenarušilo její historickou hodnotu.
V současnosti se tedy radní města Hradec Králové ocitají ve složité situaci, kdy musí vyvažovat mezi ochranou kulturního dědictví a potřebou modernizace veřejných prostor. Rozhodnutí o statusu studny bude mít dalekosáhlé důsledky pro budoucí revitalizaci Velkého náměstí a jeho okolí. Zatímco jedni zastávají názor, že památková ochrana je nezbytná pro zachování historického charakteru místa, jiní upozorňují na praktické problémy, které by mohly vzniknout během rekonstrukce. Tato situace vyžaduje pečlivé zvažování všech aspektů a názorů zainteresovaných stran, aby bylo možné najít optimální řešení pro budoucnost této významné památky.
Budoucnost secesní studny
Budoucnost secesní studny na Velkém náměstí v Hradci Králové tak zůstává stále nejasná. Radní se budou muset rozhodnout, zda chtějí chránit historickou hodnotu studny, nebo zda upřednostní praktické aspekty jejího využití v rámci rekonstrukce náměstí. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležitou součást městské architektury a historie, je otázka jejího statusu klíčová pro celkové vnímání města a jeho kulturního dědictví. Město Hradec Králové se tak dostává do situace, kdy se rozhodnutí o kulturní památce může stát symbolem širšího dialogu o ochraně památek a jejich využití v moderním městském prostředí. Celá situace ukazuje na nutnost hledání rovnováhy mezi historií a současností, což je v dnešní době stále aktuální téma.
